Benigní hyperplazie prostaty

Jak se projevuje

Benigní hyperplazie prostaty (BHP) spočívá v nezhoubném zvětšení prostaty, které způsobuje řadu obtíží zhoršujících kvalitu života pacientů. Zatímco prostata zdravého mladého muže má průměrné rozměry 4 x 3 x 2 cm a hmotnost 29–40 gramů, zvětšená prostata může nabýt extrémních rozměrů a hmostnosti i 200 gramů.

BHP se může projevovat obtížemi při močení i držení moči, neschopností se vymočit, nestabilitou detruzoru (svalu v močovém měchýři, který se podílí na vyprazdňování), infekcí močových cest, přítomností moči v krvi či dokonce tlakem zadržené moči na ledviny a nedostatečnou funkcí ledvin. Při neléčení se BHP s postupem času zhoršuje a může skončit selháním dolních močových cest i ledvin.

Kdo je ohrožen

Zvětšená prostata a obtíže s ní spojené jsou nejčastějším urologickým onemocněním u mužů. Obtíže se obvykle přihlásí po 50. roce věku. Ve věkové skupině 50 až 70 let trpí BHP více než čtvrtina mužské populace. Operace prostaty je u mužů druhým nejčastějším chirurgickým zákrokem.

Příčinou BHP jsou změny v produkci mužského hormonu testosteronu, ale i estrogenu, který se u mužů tvoří v tukové tkáni z testosteronu. Hormonální nerovnováha, která u mužů přichází s vyšším věkem, způsobuje reakci těla v podobě zvětšování oblasti žlaznatých buněk okolo močové trubice a množení svalových a vazivových vláken v této oblasti.

 

Jak probíhá vyšetření a diagnóza

Vyšetření prostaty je komplexní a kombinuje řadu metod. S pacientem nejprve probíráme anamnézu a vyhodnocujeme příznaky s pomocí mezinárodního dotazníku IPSS (International Prostate Symptom Score).

Základem fyzického vyšetření je prohmatání prostaty prstem lékaře skrze konečník. Pacientovi také odebíráme vzorky krve a moči. V krvi nás zajímá koncentrace prostatického specifického antigenu (PSA) a koncentrace kreatininu, která vypovídá o funkci ledvin.

Pro přesnější představu o rozsahu obtíží při močení se používá metody tzv. uroflowmetrie, tedy měření proudu moči v čase. O celkovém stavu močových cest pak podá zprávu ultrasonografické vyšetření ledvin, prostaty, a močového měchýře, v němž se speciálně zaměřujeme na množství zbytkové moči. Vyšetření můžeme dle nálezů eventuálně doplnit ještě o urodynamické a endoskopické vyšetření.

 

Jak léčíme

Lehké až středně těžké příznaky BHP jsou zvládnutelné léky. Pacientům se podávají především alfablokátory – látky uvolňující napětí hladkého svalstva prostaty a hrdla močového měchýře. Další skupinu léků používaných při léčbě obtíží spojených se zvětšenou prostatou představují tzv. inhibitory 5alfa-reduktázy, tedy látky upravující produkci hormonů, které mají na zvětšování prostaty vliv. Obě skupiny léků se někdy kombinují, popřípadě doplňují rostlinnými přípravky. Zmíněná léčiva mohou mít vedlejší účinky, mezi něž patří i změny v sexuální oblasti, jako jsou poruchy erekce, poruchy ejakulace a menší chuť na sex.

Další takzvaně konzervativní metodou užívanou při léčbě obtíží se zvětšenou prostatou či chronickýmu záněty je terapie rázovou vlnou. Při tomto neinvazivním zákroku jsou tkáně lidského těla vystaveny mechanickým tlakovým rázům. Výsledkem je regenerace postižené tkáně, růst a remodelace nových cév. Nové cévy zlepší prokrvení a okysličení, což vede k rychlejšímu hojení těchto tkání.

V případech, kdy konzervativní léčba nezabírá, přichází ke slovu operativní řešení BHP. K obvykým chirurgickým možnostem léčby patří transuretrální resekce prostaty, tedy odstranění části prostaty přes močovou trubici, transuretrální incize prostaty, tedy naříznutí hrdla močového měchýře a otevřená operace, při níž je postižená část prostaty vyjmuta řezem vedeným nejčastěji přes dolní polovinu břicha. Značně velké prostaty (s objemem nad 80 ml) odstraňujeme právě otevřenou prostatektomií. U prostat o objemu 30-80 ml volíme transuretrální resekci prostaty pomocí endoresektoru. U malých prostat (pod 30 ml) nebo u mladších pacientů provádíme transuretrální incizi prostaty.