Nádory močového měchýře

Jak se projevují

Nádory močového měchýře mohou být nezhoubné i zhoubné. Většina zhoubných nádorů vzniká v epitelu stěny močového měchýře (urotelu).

Nejčastějším příznakem nádoru močového měchýře je krev v moči. Objevuje se asi u tří čtvrtin všech pacientů a pacientek. Krev se vyskytuje v celé dávce moči, tedy nikoli jen na začátku nebo na konci močení. Stejně jako u jiných druhů urologických nádorů nemusí být krev v moči zpočátku viditelná okem a lze ji odhalit jen laboratorním vyšetřením.

Dalšími možnými příznaky jsou obtíže při močení. Konkrétně jde o bolestivé močení, časté močení či naléhavé nutkání na močení. Tyto příznaky často signalizují, že onemocnění je v pokročilejším stadiu.

Uzavře-li nádor vývod močovodu do močového měchýře, dochází k městnání moči ve vývodném systému nad močovým měchýřem a nádorové se onemocnění se v takovém případě může projevit bolestmi v bederní krajině. Tento druh příznaku je však u nádorů močového měchýře výjimečný.

 

Kdo je ohrožen

Nádory močového měchýře představují 7 % všech zhoubných nádorů u mužů a 3 % u žen. Mezi urologickými nádory jsou druhé nejčastější. Postihují třikrát více mužů než žen a jejich výskyt v populaci stále vzrůstá. Průměrný věk v době zjištění onemocnění je 65 let.

Na vznik karcinomu močového měchýře má vliv řada kancerogenních látek. Vedle kouření, které je odpovědno za nádor močového měchýře u 50 % mužů a 30 % žen, k nim ještě patří vliv některých průmyslových produktů a meziproduktů, zejména aromatických aminů používaných při zpracování gumy či v chemickém průmyslu.

Speciální skupinu ohrožených nádory močového měchýře představují osoby s chronickou infekcí močového měchýře a s močovými kameny.

 

Jak probíhá vyšetření a diagnóza

Ke stanovení diagnózy a určení rozsahu onemocnění provádíme řadu vyšetření. Vzorek pacientovy či pacientčiny moči prochází laboratorním cytologickým vyšetřením. Hlavním vyšetřením v diagnostice nádorů močového měchýře je pak uretrocytoskopie, tedy endoskopické vyšetření dolních močových cest, které umožňuje i případný odběr vzorku tkáně pro histologický rozbor.

S diagnostikou pomáhají také další vyšetření, jako je CT pánve, ultrasonografie břicha a intravenózní vylučovací urografie, tedy rentgenové vyšetření pacienta, kterému byla předem podána kontrastní látka, díky níž lékař na snímku vidí stav močových cest. Doplňujícími vyšetřeními pro určení rozsahu onemocnění a stanovení plánu léčby jsou rentgen plic a scintrigrafie skeletu, tedy radionuklidové vyšetření kostí.

 

Jak léčíme

Při záchytu karcinomu má 85 % nemocných zjištěno lokální onemocnění a 15 % nemocných má přítomny uzlinové nebo vzdálené metastázy.

Základem léčby nemocných bez metastáz je chirurgická léčba. Povrchové nádory léčíme většinou vyříznutím podezřelých ložisek ze stěny močového měchýře metodou transuretrální resekce, kterou můžeme doplnit imunoterapií nebo chemoterapií.

U invazivních nádorů je třeba odstranit celý postižený močový měchýř. Využívá se metody radikální cystektomie, při níž je spolu s močovým měchýřem u mužů odstraněna prostata a semenné váčky, u žen děloha s přilehlými orgány a přední stěna pochvy.

Základem léčby nemocných s nádorem močového měchýře, který již metastazoval, je paliativní systémová chemoterapie.