Příznaky a příčiny

Toto onemocnění je charakterizováno vznikem fibrózy a jizvením postihující topořivá tělesa penisu resp. pouzdro těchto těles /tunica albuginea/. Tyto změny se klinicky manifestují vznikem tuhých až tvrdých plaku, pro něž je specifická bolest, zakřivení a deformaci penisu, typicky během erekce.

Tato choroba postihuje muže nejčastěji ve věkové kategorii 4. – 6. decenia věku s celkovým zastoupením cca 1-2 % této populace.

Klinicky se toto onemocnění projevuje lehkou až středně významnou bolestí během erekce resp. pohlavního styku, dále pacienti pozorují velice často zakřivení penisu různého stupně a směru. Dále pacienti velice často přicházejí s nalezeným tuhým plakem v průběhu penisu / nejčastěji na jeho horní straně (anatomicky dorsální straně), neméně často přicházejí pacienti s problémem charakteru erektilních dysfunkcí.

Příčinou je patologická místní aktivace imunitního systému za účelem hojení rán, kdy dochází ke spuštění buněčných procesů s konečným efektem ukládání fibrinu a jeho kalcifikace, které vedou k tvorbě zatvrdlin.

Vyšetření

Základem vyšetření zůstává důkladná anamnéza ( doba trvání choroby, přítomnost bolestí, poranění či katetrizaci močové trubice, o rodinném výskytu tohoto onemocnění či podobných chorob /Duputrenova kontraktura/. Lékaře zajímá úhel a směr odchylky penisu, zkrácení penisu, přítomnost zářezu nebo zúžení ve tvaru přesýpacích hodin, dále stupeň a trvání erekce, asymetrie penisu, frekvence pohlavního styku a preferovaná sexuální poloha. V rámci anamnézy zjišťujeme, do jaké míry choroba ovlivňuje psychiku pacienta a jeho partnerky.

Při fyzikálním vyšetření zjišťujeme přítomnost zatvrdlin v průběhu penisu (většinou na dorsální /rozuměj na horní straně penisu/.

Tyto změny je velice důležité dokumentovat a proto je potřebná velice často fotografie pořízená pacientem v domácím prostředí při erekci / důležité pro diagnózu a sledování efektu léčby/.

Z lékařských zobrazovacích metod je důležité ultrasonografické vyšetření plaků, dále možno použití magnetické rezonance.

Léčba

Principiálně je léčba medikamentózní, chirurgická a fyzikální

Základem medikamentózní léčby je použití vitamínu E pro jeho antioxidační účinky, minimální nežádoucí účinky a nízkou cenu, ale efekt léčby zůstává sporný. Další možností je použití Tamoxifenu – hormonální preparát / antiestrogen – s efektem potlačení zánětlivé odpovědi ovlivňující vznik plaků. Dále se často používá léků charakteru blokátorů kalciových kanálů – zvyšující kolagenázovou aktivitu se snížením koncentrace vápníku v tkáni.

Další lékovou možností je použití kolchicinu či Potaby, avšak efekt ve srovnání s nežádoucími účinky je mizivý, proto se běžně neužívá.

V neposlední řadě sem ještě patří terapie interferonem, které mají antiproliferativní a prokolagenázovou aktivitu s efektem na fibroblasty a terapie steroidy.

Z fyzikální terapie je nutno podotknout několik metod, které byly zkoušeny s různým efektem léčby. Především se jedná o léčbu extrakorporální rázovou vlnou, hojně se v urologii využívající v léčbě urolitiázy. Dále existují data z pokusů léčbou radioterapií, laserem a ultrazvukem s efektem nejasným.

Principem léčby chirurgické je úprava deformit penisu, kdy je nemoc stabilizována / 6 měsíců bez progrese /. Uplatňuje se zde několik přístupů dle rozsahu a místa postižení. / Nesbitova operace, použití štěpů ke korekci po vytětí plaků, implantace penilních protéz../. Operace je zatížena relativně velkým procentem komplikací a vedlejšími účinky.

Asi v 10 % případů plak nezpůsobuje žádnou bolest nebo zakřivení a rozpustí se po určité době sám.