Jak vyplývá z názvu, k nákaze sexuálně přenosnou chorobou dochází v naprosté většině případů během nechráněného pohlavního styku. Dalšími možnými cestami jsou přenos nemoci z matky na plod během těhotenství nebo přenos nemoci kontaktem s infikovanou krví. Nejčastěji se vyskytujícími pohlavně přenosnými chorobami jsou zdánlivě „nevinné“ bakteriální infekce, jejichž příznaky se výrazně neliší od infekcí získaných jinou cestou. Zanedbání jejich léčby (u všech sexuálních partnerů) však může vést až k závažným zánětlivým onemocněním ohrožujícím plodnost a šířícím se i mimo urogynekologický trakt nakažené osoby. I při malých obtížích a mírně nepříjemných pocitech při močení či sexuálním styku je proto na místě vyhledat lékaře.

Chlamydie

Chlamydia trachomatis je nejčastějším sexuálně přenášeným mikroorganismem a původcem pohlavních chorob na světě a také nejčastější příčinou neplodnosti u žen i mužů. Nejvíce ohroženou skupinou jsou mladí lidé, především ve věkové skupině 15 – 30 let. Bakterie se vyskytuje stejně často u žen jako u mužů a způsobuje celou řadu infekčních onemocnění postihujících urogynekologický trakt. U mužů obvykle zánět močové trubice, zánět nadvarlat či zánět prostaty. U žen se mohou vyskytovat záněty močové trubice, záněty děložního hrdla, záněty sliznice dělohy, záněty vaječníků, které mohou vyvolat těžké zánětlivé onemocnění pánevních orgánů, nebezpečné zvláště u těhotných. Chlamydiová infekce dělohy je v současné době považována za jeden z rizikových faktorů pro vznik karcinomu děložního hrdla.

Kromě pohlavních nemocí může chlamydia trachomatis způsobit onemocnění očí ve formě těžkého zánětu spojivky.

Diagnóza se stanovuje na základě anamnézy, klinického vyšetření a prokázání výskytu bakterie. Léčba je především antibiotická, s nutností vyšetření a eventuální léčbou všech sexuálních partnerů.

Ureaplazmata

Bakterie Ureaplasma urealyticum je běžnou součástí genitální flóry až u 80 % osob vedoucích aktivní sexuální život. K nákaze ureaplazmaty může dojít i během orálního sexu a u většiny nakažených se nevyskytují žádné potíže. Ženy jsou ke vzniku ureaplazmatické infekce náchylnější než muži.
Projevy infekce u žen spočívají obvykle v nepříjemném pocitu v pochvě, který je doprovázen výtokem a slabým zápachem. Může se také rozvinout zánět vejcovodů a děložní sliznice či zántělivé onemocnění orgánů malé pánve. U nakažených těhotných žen hrozí spontánní potrat či předčasný porod.

U mužů se ureaplazmatická infekce projevuje nejčastěji jako zánět močové trubice a jejími příznaky jsou bolesti a nepříjemné pocity při močení. Může nastat i zánět varlete, nadvarlete či prostaty.

K diagnóze ureaplazmatické infekce se využívá kultivačního vyšetření stěrů z močové trubice, lze ji odhalit i vyšetřením krve. Léčí se vybranými typy antibiotik.

Mykoplazmata

Bakterie Mycoplasma hominis se vyskytuje v genitální flóře asi 20 % mužů a 40 % žen a zdaleka ne u všech způsobuje obtíže. Může být původcem onemocnění dýchacích cest s těžším průběhem a také urogynekologických infekcí.

U mužů se nákaza mykoplazmaty obvykle obejde bez projevených příznaků, u žen je nejčastějším projevem nákazy zánět pochvy (vaginóza) s výtokem, svěděním a pálením během močení. Často se objevuje bolest během pohlavního styku. Neléčená vaginóza může vyústit až v zánět děložního hrdla, zánět vejcovodů a vaječníků a zánětlivé onemocnění pánve, což jsou všechno stavy, které při zanedbání ohrožují plodnost ženy. U těhotných žen mohou mykoplazmata zasáhnout plod a způsobit zánětlivá onemocnění u novorozenců.

Výskyt bakterie Mycoplasma v organismu se diagnostikuje pomocí molekulárně-biologických metod ze vzorku moči nebo stěru z děložního čípku. Infekce se léčí specifickými antibiotiky, protože bakterie Mycoplasma jsou vůči některým typům antibiotik odolné.

Kapavka

Původcem kapavky je bakterie Neisseria gonorrhoeae. Touto čtvrtou nejčastější pohlavně přenosnou chorobou na světě jsou nejvíce ohroženi mladí lidé ve věku 15 až 34 let. U mužů i žen se kapavka projevuje hnisavým zánětem močové trubice, průběh nemoci je však u každého z obou pohlaví poněkud odlišný.

Naprostá většina mužů zaznamená již do 5 dnů od nákazy příznaky zánětu močové trubice, jako jsou přítomnost bělavého výtoku v moči, časté močení a pálení a řezání při močení. Postižena bývá zpočátku přední část močové trubice, při neléčení se zánět přesouvá i do zadní části a odtud se může rozšířit na další orgány.

U žen je inkubační doba kapavky zhruba 2 týdny. Během tohoto období většina nakažených nepociťuje žádné příznaky. Infekce se poté ohlašuje obvykle pálením a řezáním při močení a hnisavým výtokem z močové trubice, který zároveň dráždí sliznice v oblasti stydkých pysků a způsobuje jejich zarudnutí a otok. Z močové sliznice se zánět může rozšířit na další orgány v oblasti pánve. V některých případech se může infekce rozšířit do celého těla a způsobit například nemoci kůže, šlach a kloubů či zánět spojivek. U žen i mužů se kapavka může vyskytovat také v chronické podobě.
K diagnóze kapavky se nejčastěji používá molekulárně-biologické vyšetření vzorku moči, případně výtěrů ústí močové trubice, děložního krčku, konečníku či hrtanu. Léčba kapavky je antibiotická a obvykle vyžaduje alespoň v počáteční fázi klid na lůžku. Kapavka patří mezi pohlavně přenosné nemoci, které podléhají povinnosti epidemiologického hlášení.

Syfilis

Také syfilis, jedna z nejznámějších pohlavně přenosných chorob, jíž v historii padla za oběť genialita mnohých výjimečných jedinců, je bakteriálního původu. Způsobuje ho bakterie Treponema pallidum a počet zachycených případů onemocnění syfilisem se v Česku pohybuje v řádu stovek ročně. Nemoc se přenáší sexuálním stykem, včetně análního a orálního sexu.

Obvyklým příznakem ohlašujícím první stadium nemoci bývá vznik tvrdého vředu v oblasti genitálií, méně často v oblasti konečníku či ústech. Objevuje se také otok uzlin. Není-li nasazena vhodná léčba, přichází po 4 až 10 týdnech od nakažení druhé stadium nemoci. To se projevuje především vyrážkou v podobě nesvědivých červenohnědých puchýřků po celém těle. Objevují se i další příznaky – horečka, bolest svalů, kloubů, celková únava, oteklé mízní uzliny. Nemocný často hubne a vypadávají mu vlasy, řasy a obočí. Již v tomto stádiu se mohou začít projevovat neurologické obtíže. V prvním i druhém stadiu syfilisu je pacient silně infekční.

Bez léčení přechází syfilis v latentní formu, která může trvat od 3 až do 30 let od vzniku sekundárního stadia. Třetí stadium nemoci má několik forem, jež se mohou projevovat jednotlivě nebo v kombinaci, nejsou však infekční. Nejzávažnější formou je neurosyfilis, který napadá centrální nervovou soustavu.
Nejčastější diagnostickou metodou pro odhalení sysfilisu je sérologické vyšetření ze vzorku krve, v úvahu připadá také bakteriologické vyšetření stěru z prvotního vředu nebo z bílého povlaku v ústech. Všechny formy syfilisu lze dobře léčit klasickým penicilinem. Stejně jako kapavka podléhá i syfilis povinnosti epidemiologického hlášení.

HIV

Počet lidí, kteří se v Česku každoročně nově nakazí virem HIV, vzrůstá. V roce 2015 bylo podle zprávy Státního zdravotního ústavu zjištěno 266 nových případů. Nejrizikovější skupinou u nás jsou muži mající sexuální styk s muži, kteří tvoří většinu nově zjištěných případů. Ač se často hovoří o nákaze HIV prostřednictvím krve ze sdílené injekční stříkačky u narkomanů, naprostá většina postižených se nakazí při pohlavním styku.

Virus HIV, který napadá buňky nezbytné pro fungování imunitního systému a způsobuje nevyléčitelnou nemoc AIDS, obvykle v těle přežije několik let od okamžiku nákazy, aniž by se výrazněji projevil. Případně se projeví způsobem, který si nemocný nespojí s možností nákazy virem HIV (např. projevy běžné virózy v době 3 až 6 týdnů od nakažení).

Včasné odhalení nákazy virem HIV je podstatné jak pro ochranu osob, s nimiž má nakažený pohlavní styk, tak pro nakaženého, který může tím dříve začít s terapií usnadňující a prodlužující život s HIV. Vyšetření vzorku krve na přítomnost viru HIV se doporučuje všem, kdo střídají nebo v minulosti vystřídali více sexuálních partnerů či partnerek.