Jak se projevuje
Podstatou inkontinence moči je nekontrolovatelný, samovolný únik moči. Proud samovolně unikající moči může být souvislý, nebo přerušovaný. Rozlišujeme několik typů inkontinence, nejrozšířenější jsou stresová (zátěžová) inkontinence a urgentní (nutkavá) inkontinence.
Stresová inkontinence nesouvisí s psychickým stresem, ale s tlakem (stresem) v dutině břišní. Ten vzniká při tělesných aktivitách spojených s náhlým zvýšením nitrobřišního tlaku, jako je smích, kýchnutí, kašlání, prudký pohyb nebo zvedání těžkého předmětu. K úniku moči dochází ve chvíli, kdy je tlak v močovém měchýři vyšší než tlak v oblasti svěrače.
Neuzavírání močové trubice při námaze je nejčastěji způsobeno ochabnutím podpůrných struktur močové trubice, tedy svalů pánevního dna, okolní pojivové tkáně a pochvy. Druhou nejčastější příčinou inkontinence je nedostatečnost svěrače močové trubice.
Při urgentní inkontinenci jsou svěrače a pánevní dno v pořádku, potíže vyvolává přecitlivělá svalovina močového měchýře, který má tendenci se vyprazdňovat i při menším naplnění. Urgentní inkontinence bývá obvykle spojená s únikem většího množství moči. Pacienti často trpí častým denním i nočním nucením na močení. Urgentní inkontinence je také jedním z projevů hyperaktivního močového měchýře.
Inkontinence moči představuje významný medicínsko-psychologický a sociálně-hygienický problém. Stud, který brání některým postiženým ženám i mužům obrátit se na lékaře, může vyústit v řadu nepříjemných doprovodných jevů. Jsou jimi nejen zápach, ale i zdravotní obtíže, jako jsou opruzeniny, ekzémy, infekce. Opomíjet nelze ani sociální dopady v případech, kdy postižená osoba místo řešení problému raději snižuje společenskou aktivitu, což může mít nepříznivý vliv na duševní stav a vyvolávat pocit vyloučení, nespavost, deprese a další nežádoucí jevy.
Kdo je ohrožen
Inkontinence moči postihuje častěji ženy, ale mužům se rozhodně nevyhýbá. Pravděpodobnost vzniku inkontinence vzrůstá u obou pohlaví s věkem. U žen mezi 15. a 64. rokem věku kolísá mezi 5 a 25 % populace, u mužů mezi 1 a 5 %. Ve vyšším věku trpí inkontinencí až 40 % žen a 20 % mužů.
Na vzniku stresové inkontinence žen se může podílet celá řada faktorů, které přispívají k oslabení (poklesu) pánevního dna. Vedle vrozené dispozice mezi tyto faktory patří četné a komplikované porody, gynekologické a urologické komplikace a operace, nedostatek estrogenu v menopauze, dlouhodobá fyzická námaha, chronický kašel (např. astma), obezita, kouření.
Příčin urgentní inkontinence může být celá řada. Zvýšenou citlivost receptorů ve stěně močového měchýře může často vyvolat zánět močového měchýře či jiné části močových cest. Obdobné problémy dokáže způsobit nádor nebo kámen v močovém měchýři. Na urgentní inkontinenci mohou mít svůj podíl i zvětšená prostata, cukrovka, úraz míchy, roztroušená skleróza nebo jiné neurologické postižení.
Jak probíhá vyšetření a diagnóza
Inkontinence jako taková není chorobou, ale důsledkem jiné nežádoucí změny v organismu. Základem diagnostiky je proto snaha o odhalení příčin inkontinence u konkrétní pacientky či pacienta.
V základní diagnostice využíváme anamnézu, dotazník dle Gaudenze, který pomáhá odhalit převažující typ obtíží, a klinické vyšetření břicha, pánve a konečníku. U mužů přes konečník vyšetřujeme prostatu. Podstatnou součástí klinického vyšetření je i vyšetření moči.
Ke specializované diagnostice využíváme ultrasonografie močového měchýře, močovodů, ledvin, prostaty a dělohy. Tato vyšetření se dále kombinují s tzv. urodynamickými metodami, při nichž je pozorován a měřen proud pacientovy moči. Další možnost představují endoskopické techniky – cystoskopie, uretroskopie a kalibrace uretry.
Jak léčíme
Způsob léčby závisí na typu inkontinence a jejích projevech. Léčba stresové inkontinence začíná obvykle nechirurgicky – doporučují se cviky na posílení pánevního dna, někdy v kombinaci s léky na zvýšení tlaku pomocí hladkých svalových vláken v močové trubici a příčně pruhované svaloviny svěračů a pánevního dna. Pomoci může také elektrostimulace.
Další možnosti léčby stresové inkontinence vyžadují operaci. Velmi účinné jsou operace, při nichž se pacientce aplikuje páska či smyčka, která dokáže doplnit funkci nedostatečného svěrače a poskytuje i oporu uvolněné močové trubici. Těchto tzv. slingových operací se využívá i u mužů, kteří trpí inkontinencí po odnětí prostaty. Oslabený svěrač lze také posílit injekční aplikací silikonových, kolagenových či podobných struktur, případně nahradit svěračem umělým.
Jinou možnost, využívanou především tam, kde je hlavní příčinou inkontinence uvolněná močová trubice, představují tzv. závěsné operace, při nichž se pomocí speciálních nevstřebatelných stehů upravuje prostředí v pánevní oblasti tak, aby již nedocházelo k samovolnému úniku moči.
U urgentní inkontinence předepisujeme léky s ohledem na to, co způsobuje přecitlivělost močového měchýře. Podstatná je zde i spolupráce pacientky či pacienta na odstraňování vlivů, které inkontinenci způsobují nebo zhoršují, tedy například nepravidelného pitného režimu, nadváhy, nadměrného příjmu kofeinu apod. Také urgentní inkontinence může být řešena operativně, v porovnání se stresovou inkontinencí se však k chirurgickým zákrokům přistupuje méně často.