Jak se projevuje
Syndrom dráždivého močového měchýře, někdy označovaný také syndrom hyperaktivního měchýře či zkratkou OAB (z anglického overactive bladder) se projevuje převážně nebolestivými komplikacemi při zadržování (jímání) moči v těle. Příznaky zahrnují častou potřebu močení, naléhavé nucení na močení, které „nejde vydržet“, noční močení. Při nucení může a nemusí docházet k samovolnému úniku moči.
Zmíněné příznaky se mohou objevovat i u závažnějších urologických poruch, proto by i nebolestivé projevy toho, že v oblasti jímání moči není něco v pořádku, měly být důvodem k návštěvě lékaře. Je to určitě lepší řešení než stud a snižování společenských aktivit, které vám vaše obtíže nedovolují plnohodnotně vykonávat.
Kdo je ohrožen
Příznaky syndromu dráždivého měchýře zažívá kolem 10 % populace, někdy se uvádí, že se s nimi v průběhu života setká až šestina lidí. V nižším věku postihuje spíše ženy, u nichž je pánevní oblast více namáhána porody a dalšími jevy spojenými s plodným věkem, jako jsou například drobné gynekologické zákroky. V pozdějším věku se poměr žen a mužů s hyperaktivním močovým měchýřem vyrovnává. Obecně platí, že čím vyšší věk, tím vyšší pravděpodobnost vzniku syndromu.
Fyzickou příčinou obtíží je u dráždivého močového měchýře především zvýšená citlivost a nesprávná funkce svaloviny tohoto jímacího orgánu. Riziko vzniku potíží zvyšují četné vnější faktory, především obezita, špatný psychický stav, pití alkoholu a kofeinu, u žen komplikované a četné porody a gynekologické operace.
Jak probíhá vyšetření a diagnóza
Vzhledem k tomu, že příznaky, které se objevují u pacientek a pacientů se syndromem dráždivého měchýře, mohou poukazovat i na závažnější urologické poruchy, je vyšetření komplexní. Objektivní vyšetření sestává z prohmatání břicha, u mužů i prohmatání prostaty konečníkem. Ženy by měly absolvovat i základní gynekologické vyšetření. Laboratorní vyšetření moči a krve dokáže odhalit infekci, u mužů můžeme zároveň zjistit hladinu PSA. Ultrasonografie a cystoskopie dovolí nahlédnout na celkový stav močových cest. Jsou-li vyloučena jiná onemocnění, pomůže s diagnostikou OAB vedení záznamů o frekvenci a charakteru močení, tzv. mikční deník, eventuálně urodynamické vyšetření, kdy se při močení měří tlaky v močovém měchýři a svalové impulzy.
Jak léčíme
Základní léčba spočívá v kombinaci úpravy životního stylu, tedy snaze o odstranění příčin hyperaktivity měchýře (např. snížení hmotnosti, vynechání kofeinu, vynechání dráždivých jídel apod.), a léků potlačujících příznaky tím, že ovlivňují nervová zakončení v močovém měchýři. Pozitivní vliv na návrat věcí do normálu může mít posilování pánevního dna a fyzioterapie. Je-li konzervativní léčba neúspěšná a zároveň OAB významně snižuje kvalitu pacientova života, zvažujeme operativní řešení.