Jak se projevuje

Největší nebezpečí karcinomu prostaty spočívá v tom, že se v počátečních stádiích nemoci u pacienta neprojevují žádné příznaky. Často se stává, že je nádor odhalen až díky vzdáleným metastázám. Klíčovou roli v léčbě karcinomu prostaty tedy hraje prevence.

V pozdějších stádiích nemoci může muž postižený karcinomem prostaty pociťovat řadu příznaků, z nichž však žádný není vysloveně specifický pro nádor prostaty a může tedy signalizovat i jinou poruchu. Mezi tyto příznaky patří potřeba častého močení (hlavně v noci), potíže při močení, krev v moči nebo ve spermatu, potíže s erekcí, bolest při ejakulaci, častá bolest nebo ztuhlost v bedrech, bocích nebo v horní části stehen, ztráta chuti k jídlu a tělesné hmotnosti.

Kdo je ohrožen

Karcinom prostaty je třetím nejčastěji se vyskytujícím nádorovým onemocněním u mužů (po nádorech tlustého střeva a plic) a obecně patří mezi hlavní medicínské problémy v mužské populaci. Výskyt tohoto onemocnění i úmrtnost pacientů mají dle dostupných informací od 70. let minulého století vzestupnou tendenci.

Dosud nejsou známy všechny faktory, které zvyšují riziko výskytu nádoru prostaty. Mezi významné rizikové faktory patří zřejmě dědičnost. Jestliže je nemocí postižený přímý příbuzný v první linii (bratr nebo otec), riziko se minimálně zdvojnásobí. Při onemocnění dvou nebo více přímých příbuzných vzrůstá riziko 5 – 11krát. Pacienti, u nichž je možné skutečně prokázat dědičnost nádoru, tvoří však pouze asi 9 % všech pacientů s karcinomem prostaty.

Riziko, že se nádor prostaty, bez ohledu na dědičnost, projeví, je ovlivněno řadou vnějších faktorů. Povaha těchto faktorů není doposud jasná, na zvýšeném riziku onemocnění se však může podílet vysoký obsah živočišného tuku ve stravě. Dalším možným faktorem je nízký příjem vitaminu E, selenu, lignanů a izoflavonoidů či vitaminu D.

Jak probíhá vyšetření a diagnóza

Základní vyšetření provádí lékař prohmatem prostaty per rectum. Tímto způsobem je schopen odhalit tvarové nesrovnalosti na prostatě.

Zároveň odebíráme pacientovi vzorek krve, abychom ji nechali vyšetřit na přítomnost prostatického specifického antigenu (PSA), což je bílkovina vytvářená buňkami prostaty. Zvýšená hodnota PSA je jedním z ukazatelů karcinomu prostaty, ale objevuje se i u některých nezhoubných onemocnění této části mužského těla, například zánětu prostaty či benigní hyperplazii prostaty.

Pokud vyšetření per rectum a hodnoty PSA naznačují riziko výskytu karcinomu prostaty, přichází na řadu transrektální ultrasonografie a biopsie. Jedná se o specializované úkony, na které se pacient musí připravit podle pokynů lékaře. Transrektální ultrasonografie probíhá pomocí sondy zavedené do konečníku, která umožňuje lékaři důkladně si prohlédnout prostatu v příčném i podélném řezu a díky ultrazvuku přesně určit polohu podezřelého ložiska. Sonda je potřená znecitlivujícím gelem. Biopsii, tedy odběr vzorků, provádí lékař tenkou jehlou.

U pacienta s prokázaným karcinomem prostaty následně probíhá určení rozsahu onemocnění s pomocí scintigrafie skeletu, tedy radionuklidového vyšetření kostí, a rentgenu hrudníku. Za určitých okolností doplňujeme vyšetření ještě počítačovou tomografií (CT) či magnetickou rezonancí (MR).

Jak léčíme

Způsob léčby závisí na tom, zda je karcinom omezen pouze na oblast prostaty, nebo již metastazuje. Roli při určování léčby hraje také nález z histopatologického rozboru karcinomu (tzv. Gleasonovo skóre), hladina PSA a předpokládaná doba života pacienta.

U lokalizovaného karcinomu prostaty využíváme dvou základních metod léčby: a) radikální prostatektomie, tedy odstranění celé žlázy s pouzdrem a semennými váčky, a následného propojení močového měchýře se zadní močovou trubicí, b) radikální radioterapie, tedy ozařování, které využíváme obvykle u starších, rizikovějších pacientů a také u pacientů, kteří dají přednost radioterapii před operačním řešením. Před radioterapií doporučujeme pacientům aplikaci speciálního hydrogelu SpaceOAR, který vytvoří ochrannou bariéru mezi prostatou a konečníkem a mírní negativní vedlejší účinky ozařování.

V pokročilejších stádiích karcinomu prostaty přichází ke slovu také hormonální terapie. Většina nádorů prostaty je ovlivněna hormony produkovanými mužským tělem. Při léčbě je třeba vliv těchto hormonů omezit a doporučuje se tedy kastrace. Ta může být buď fyzická (odstranění varlat), nebo provedená podáváním látek, jež v těle blokují působení mužských hormonů.